Rozhovor Marcela Homolky, předsedy představenstva a generálního ředitele PSČP, pro Hospodářské noviny ze dne 15. 10. 2019.
Průběžný důchodový systém se v současné době nachází na rozcestí. Pokud v dohledné době nedojde k určitým úpravám, hrozí, že se na něj budoucí generace už nebudou moci stoprocentně spolehnout. „Aby si lidé, kteří v horizontu třiceti let odejdou do důchodu, zachovali určitý finanční standard, bude muset posílit třetí pilíř. A svým dílem budou muset přispět i zaměstnavatelé,“ myslí si Marcel Homolka, předseda představenstva a generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny.
Pokud se podíváme na první pilíř, tedy průběžný systém, domníváte se, že je jeho aktuální podoba dlouhodobě udržitelná?
Udržitelná asi je, otázkou je však, v jaké kvalitě. První, průběžný pilíř vznikl na konci 19. století, kdy průměrná doba dožití byla 50 let a do důchodu se odcházelo v 70 letech. Nyní žijeme déle, ale rodí se čím dál méně dětí, zhruba 1,43 na jednu matku. Pro konstantní udržení populace bychom přitom potřebovali zhruba 2,1 dítěte na matku. Náhradový poměr klesl už pod 40 procent a podle výpočtů cERGE-Ei (centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium) bude kolem roku 2050 zhruba na 25 procentech.
Je vůbec reálné, že by se nějaká vláda pustila do skutečné reformy?
Já doufám, že ano. Nepotřebujeme revoluci, ale evoluce je nezbytná. Hodně lidí si už naštěstí uvědomuje, že demografie v podobě klesajícího počtu přispěvatelů v poměru k seniorům nemůže přinést nic jiného než vyšší daně, nižší důchody nebo pozdější odchod do důchodu, případně koktejl z těchto ingrediencí. Na západ od nás tvoří státem vyplácená penze pouze polovinu příjmu důchodce, druhou dostává od penzijní společnosti. Náhradový poměr tak bývá 80, někde i 100 procent průměrného příjmu. Pokud nechceme být pořád chudší než zahraniční důchodci, musíme tlačit na politiky nebo si více spořit.
Jaká je tedy podle vás ideální podoba penzijní reformy? Nechtělo by to oživit myšlenky na druhý pilíř?
S druhým pilířem je to složité. Jeho největší slabinou je ve střední a východní Evropě skutečnost, že jde ve všech případech pouze o transfer sociálního pojištění bez dalších soukromých úspor občanů. Z tohoto pohledu byl technicky opravdu nejlépe nastavený druhý pilíř v ČR. Bohužel jeho osud se stal součástí politického lynče. Měli bychom jít cestou, kterou nám doporučuje OECD, tedy co nejvíce posílit třetí pilíř, zavést povinný příspěvek zaměstnavatele a automatické přihlášení zaměstnance do tohoto systému s garantovanou možností výstupu. Inspiraci bych hledal např. v Dánsku, které v 90. letech renovovalo svůj důchodový systém a od té doby je hodnocen jako nejlepší na světě. Dlouhodobě se na předních místech umísťuje také Nizozemsko či Austrálie. Všechny tyto země mají vysoký povinný příspěvek zaměstnavatele, silné daňové stimuly pro soukromé spoření a obrovský objem soukromých úspor.
Třetí pilíř znamená soukromé spoření. Vyplatí se mladým lidem?
Státní penze obvykle na slušné příjmy ve stáří nestačí. Podívejme se na čísla zemí s nejlepšími penzijními systémy. Např. v Nizozemsku tvoří soukromé úspory na penzi zhruba 180 procent hDP, v Dánsku dokonce 209 procent. U nás to je 8,5 procenta hDP, a proto jsme v důchodu prakticky odkázáni na stát.
Je třetí pilíř v současné době efektivní?
Problém efektivity třetího pilíře vznikl kvůli takzvané garanci každoročního nezáporného zhodnocení, která byla penzijním společnostem naordinována zákonem. Guvernér České národní banky Jiří Rusnok o tom mluví jako o otráveném jablku. Garance sice vypadá hezky, ale v dlouhodobém horizontu je nevýhodné dosahovat kladných výnosů každoročně. Jestliže někomu ve třetím pilíři zbývá deset a více let, je pro něj výhodnější doplňkové penzijní spoření. Pokud si např. čtyřicetiletý klient zvolí v doplňkovém penzijním spoření vyváženou investiční strategii, může mít na důchod naspořeno dvakrát více, než kdyby spořil stejnou částku ve starém fondu s garancí.
Jak mladé lidi motivovat, aby začali spořit?
Pokud chcete zapojit mladé lidi, kteří si nevytváří finanční rezervy, musíte to udělat povinně, jiná cesta není. Je to stejné jako s pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla – pokud by nebylo povinné, auto by si pojistilo tak 15 procent populace. Zbytek by tvrdil, že nikdy bourat nebude a pojištění nepotřebuje.
Komise pro spravedlivé důchody, kterou zřídilo ministerstvo práce a sociálních věcí, představila úvahy o zavedení státního penzijního fondu. Co o tom soudíte?
Jestliže se bavíme o tom, že je potřeba do systému získat více peněz a zajistit, aby lidé nebyli tolik odkázáni na stát a měli i soukromé úspory, nedává mi záměr se státním penzijním fondem, notabene s nulovými reálnými výnosy, žádný smysl. Aby byl vůči všem hráčům na trhu fér, musel by podléhat stejné regulaci a nemohl by mít státní garanci jako jediný. Potom by však byl pro stát velmi drahý a v konečném důsledku by provoz a výnosy platili všichni daňoví poplatníci.
V penzijním sektoru se pohybujete více než 10 let. Jak se za tu dobu změnil?
Neúčtují se žádné vstupní poplatky a roční nákladovost je zákonem omezena. Penzijní fondy se tak řadí mezi nejlevnější aktivně spravované fondy na trhu. Troufám si říct, že jde o jediný státem podporovaný finanční produkt, který plní svoji roli. Nejvíce se za posledních deset let změnil přístup mladších lidí k investování. Většina klientů mladších padesáti let volí dynamický, případně vyvážený program, který poskytuje poměrně dobrou výchozí pozici pro naspoření zajímavé částky. Také se potvrdilo, že třetí pilíř funguje podle poznatků behaviorální ekonomie o dobrovolném systému. Klienti citlivě reagují na každou státní subvenci, ale jenom do její výše.
Můžete srovnat Penzijní společnost České pojišťovny s konkurencí v rámci regionu střední a východní Evropy?
Naše společnost je součástí přední světové pojišťovací skupiny Generali, pro kterou z Prahy řídíme dalších šest penzijních společností. Přestože v regionu jsou i násobně větší země, patří naše penzijní společnost k největším nejen ve skupině Generali, ale v celé střední a východní Evropě. Tato zkušenost a velikost nám pomáhají zejména při volbě a cílení investičního portfolia. Díky tomu, že na perimetru máme sedm zemí, jsme schopni rychle vyhodnocovat nejen efektivitu dílčích operací, ale také trendy v legislativě napříč střední a východní Evropou. ČR je v tomto ohledu nejstabilnější. Za 25 let existence penzijního sektoru zde nebyl žádný exces nebo skandál.
Loňské výsledky penzijních společností však byly rozpačité. Jak to vypadá letos?
Letošní výsledky prozatím překonávají veškerá očekávání a je zde vysoká pravděpodobnost, že dynamické fondy dosáhnou dvouciferného zhodnocení a stejně jako vyvážené fondy pohodlně překonají míru inflace.
Všeobecným byznysovým hitem je dnes digitalizace. Co plánujete v této oblasti?
Když jsme se před lety rozhodli zpřístupnit klientům jejich účty přes internet, mysleli jsme si, že to bude zajímat spíše mladší generaci. Realita je taková, že 70 procent klientů starších 65 let preferuje elektronickou komunikaci. Mladý klient je však ještě náročnější. Příští rok proto spustíme nový systém obsluhy, který vychází z principů PSD2 (nová evropská směrnice o platebních službách). Klient si tak bude moci např. sjednat smlouvu, aniž by musel ověřovat svoji totožnost na pobočce nebo posílat kopie dokladů a podobně.
